16.2.2012Muž vypadl z okna policejní stanice a zemřel. Pozůstalí tvrdí, že šlo o vraždu

Muž obviněný z krádeže vypadl z okna policejní služebny a zemřel. Policejní orgány rozhodly, že se jednalo o sebevraždu, a vyšetřování odložily. S tím však nesouhlasili pozůstalí, podle nich se jednalo o vraždu ze strany policistů. Případ se dostal až před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.


Brněnští policisté zadrželi v červnu 2002 Vladimíra P., muže romského původu. Kvůli krádeži, které se dotyčný dopustil, byl převezen k výslechu na policejní stanici, kde mu tamní policisté téměř okamžitě sdělili usnesení o zahájení trestního stíhání, které obviněný bez protestů podepsal. Poté požádal o návštěvu toalety. Jelikož se sociální zařízení s mřížemi nacházelo o dvě patra níže, museli Vladimíra P. doprovodit dva pověření policisté. Při cestě zpět do místnosti výslechu však z neznámých důvodů obviněný vypadl z okna služebny. Po pádu na dvůr si těžce poranil hlavu a po převozu do nemocnice svým zraněním podlehl.

Podle odborníků šlo o sebevraždu

Na místě bylo zahájeno předběžné policejní šetření. Oba policisté včetně jejich nadřízeného podstoupili výslech. Odborníci ze zdravotnického odvětví toxikologie rovněž vydali znalecký posudek, který konstatoval, že se v těle Vladimíra P. nevyskytovaly žádné omamné látky. Druhý posudek z oboru kriminalistiky tvrdil, že k pádu došlo z vlastní iniciativy muže a že se na něm nikdo jiný nepodílel. Znalec, který tento posudek vypracoval, však dlouhodobě s policií spolupracoval a vyučoval na policejní akademii, proto je otázkou, zda je možné takový posudek pokládat za objektivní a pravdivý. Přesto však byl případ uzavřen rozhodnutím, že se jednalo o sebevraždu.

Družka zemřelého: Neměl důvod zabít se, vinna je policie

S tím však nesouhlasila družka poškozeného. Ta byla přesvědčena, že partner sebevraždu nespáchal a že za jeho smrt nesou vinu právě policisté, kteří jej z okna vyhodili. Podle ní neměl Vladimír P. totiž žádný důvod zabít se, očekávali narození potomka.

Výsledky šetření však vykázaly, že se nejedná o pochybení ze strany policistů a případ byl odložen. Na podnět bratra a družky zemřelého se proto do rozluštění případu vložila i Liga lidských práv.

Podniknuté kroky:

  • červen 2002 – podáno trestní oznámení bratrem a přítelkyní zemřelého pro zneužívání pravomoci veřejného činitele; o dva měsíce později ale případ odložen usnesením Inspekce ministra vnitra (IMV)
  • srpen 2002 – proti usnesení IMV podána stížnost zmocněncem přítelkyně zemřelého; načež v září bylo usnesení o odložení věci zrušeno a případ byl vrácen k novému prošetření; nicméně v únoru 2003 IMV případ opět odložila
  • únor 2003 – opět podána stížnost zmocněncem přítelkyně zemřelého, který upozorňoval na zásadní rozpory v posudku; tato stížnost však byla následně v květnu 2003 zamítnuta pro nedůvodnost

    později v červnu 2003 byl sice proveden dohled ze strany státního zastupitelství, v němž byla přiznána určitá pochybení ve věci a uložena opatření k nápravě, avšak meritorní závěry o odložení věci byly uznány za správné
  • červen 2004 – zmocněncem podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku;

    posléze v květnu 2008 nabízí vláda přátelské urovnání – celkem 12 000 euro pro stěžovatelky (družku a matku zesnulého); načež začíná vyjednávání
  • červen 2008 – předložen návrh na vyrovnání ze strany stěžovatelek
  • únor 2012 - Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že Česká republika pochybila jak při preventivní ochraně života Vladimíra P., tak při vyšetřování jeho úmrtí. Za porušení práva Vladimíra P. na život tak musí Česká republika pozůstalým stěžovatelkám zaplatit odškodnění celkem ve výši 20 000 EUR (zhruba půl milionu Kč).
 

Štítky: účinné vyšetřování | policejní násilí

zpět na přehled článků